Cesteló

16. června 2011 v 13:23 | Lisa Mearlow |  Moje tvorba
Tohle je opravdu hodně starý námět na povídku, tak prosím nebuďte moc kritičtí.

Cesteló
Čaroló Klané Nílen
Na zahradě velkého drahého domu ležel asi třináctiletý kluk. Na tom by nebylo nic zvláštního protože v této čtvrti žily jen bohaté rodiny a proslýchalo se že tu peníze rostou na stromech. Ale kdyby jste si chlapce prohlédly pozorněji všimli by jste si že přes něj prostupuje světlo, a že to vlastně žádný chlapec není.
Čaroló Plervetr seděl na zahradě a nudil se , byly prázdniny , rodiče byli na nákupu a sestra šla do kina. Prostě normální den. Najedno ho popadla taková zvláštní nevolnost , zatočila se mu hlava a jakoby zničehonic se octl na cestě.Ale nebyla to obyčejná cesta,okolo nohou se mu převalovala štříbrnošedá mlha přes kterou bylo vidět sotva na půl kroku a les přes který vedla cesta šuměl zvláštní píseň které nerozuměl.Jediné slovo které mu alespoň trochu připomínalo rodnou řeč znělo jako ,, Čaroklanilé ".Najednou se zem začala otřásat a uslyšel hlas který mu byl až podezřele známí,hlas byl čím dál důraznější,volal ho. Začal propadat do tmy. Otevřel oči, ale viděl jen mléčnou mlhu.
Mezitím si v malém podkrovním bytě vařila drobná dívenka, nic neobvyklého, ale ten kdo by se podíval pozorněji by si všiml že se objevuje a zase mizí.
Klané právě vařila oběd, její rodiče by se měli každou chvíli vrátit z nemocnice, doufala že je Lucii lépe. Žila v desetičlenné rodině a už jen to zvyšovalo pravděpodobnost úrazů, Lucie spadla ze schodů a zlomila si nohu. Už po páté v tomto roce. Klané se sama pro sebe usmála. Chtěla jít na balkon sesbírat prádlo, otevřela dveře, ale místo na balkon se dívala do mlhy. Měla pocit že ji někdo strčil a pak už jen padala.
V ten samý čas se dívčí postava chystala skočit z útesu, ale těsně před tím něž se její tělo mělo dotknout vodní hladiny, zmizela.
Nílen litovala že se nechala k tomu skoku přemluvit, mohla ležet na pláži, ale ona ne, ona se musela s tím pitomým bratrancem vsadit že skočí. Rozběhla se, odraz, ale místo vodní hladiny pod sebou uviděla mlhu, pád už ale zastavit nemohla.
V čarodějnické radě panoval zmatek, věž Cesteló se probudila a to může znamenat jediné, dědici vládců Polpaltrelu se vrací. Čarodějnická rada zviklá na absolutní moc je v ohrožení!
 

Prázdnota

16. června 2011 v 12:16 | Lisa Mearlow |  Moje povídky
Prolog

Niky se narodila přesně v jednu hodinu a jednu minutu, přesně v tuhle chvíli se změnil běh osudu. ona měla být ta která má zachránit svět, ale před čím? to nikdo nevěděl, vlastně proč ona? Malé miminko, které nemá naprosto žádnou moc, nebo snad ano?

Ve stejnou chvíli se na útesech narodila druhá holčička, byla slabá a bezmocná, stejně jako Niky, ale neměla moc, její rodiče ji opustili těsně po narození a nechali před dveřmi cizího domu. osudy těchto dívek se nenávratně propletly, ale která z nich bude mít sílu bojovat? A na čí straně?

Věř v pravdu,
to je cesta tvá,
nechoď k proudu,
sesta je tvá,
kdo se vzdá?
kdo život položí
na misky vah?

Kdo sejde z cesty?
osud už je dán,
nikdo nevyhraje sám,
ty stůj u vah osudu,
rozhodni co je cennější,
ty máš moc to zastavit,
vzdej se ,
už se blíží,
už je tu.

Kdoj jsou?
Kdo jsem?
Musím!
Proč?
Ne!?

Kam dál

Reklama